AKTUALITY

Nabídka kurzů pro rok 2011

Meditovat? Ale jak? Návod na meditaci klidu...

Láska v Buddhově pojetí. Návod na meditaci dobrotivosti...

Co je meditace? Více zde...

PŘEDNÁŠKY

KURZY MEDITACE

on-line přihláška na kurz

Meditační schůzky

Texty

• Doporučená literatura
• Texty ke stažení (pdf)
• Texty k přečtení
• Texty v jazyce páli (s interlineárním překladem)

Mirko Frýba: Meditace všímání nádechu a výdechu
návod na meditaci – úryvek z knihy Umění žít šťastně

(...) Cvičíme v dobře vyvětrané místnosti, v níž nebudeme rušeni druhými lidmi, telefonáty, ani ničím dalším. Kdo není zvyklý sedět se složenýma nohama na zemi, sedne si raději pohodlně na pevnou židli.

• Sedím zpříma a uvolněně. Vnímám dotyk se zemí, uvědomuji si tlak v místech, kde jsem v kontaktu se sedadlem. Ruce mám na klíně položeny jednu na druhou. Ramena visí zcela volně.
• Říkám si polohlasně následující rozhodnutí: „Teď budu tři minuty sedět bez pohnutí a nedělat nic jiného, než si všímat přirozeného nadechování a vydechování.“
• Jednou poněkud důrazněji zhluboka vydechnu. Dýchám nosem, ústa mám zavřená.

Celý text.

Mirko Frýba: Satipatthána–Vipassaná
Principy výuky meditace všímavosti a vhledu

(...) Když pracuji s lidmi, kteří již něco vědí o Dhammě a už si vyzkoušeli meditaci, tak předpokládám, že jim jde o to dosáhnout toho nejvyššího cíle Buddhova učení, to znamená překonat utrpení a zbavit se všech příčin utrpení. Dosáhnout tedy toho nejvyššího štěstí — nibbány. S tímto cílem před očima ty lidi vedu k tomu, aby získali dovednosti pro harmonizování a ovládání své mysli a aby dokázali tyto dovednosti využít na cestě vhledu. Takže zaprvé získat dovednosti jak regulovat svoji mysl, to znamená vyvažovat pět schopností mysli, paňča–mano–indrija. Vztah mezi saddhá a paňňá, samádhi a virija to všechno vybalancovává sati. To je první cíl výuky, pomoci meditujícím, aby se rozchodili na té cestě, která vede přes jednotlivá poznání vhledu vipassaná–ňána až k cíli nejvyššímu... celý text v pdf

Jak žije Samaní Tissá v Evropě?

(rozhovor Evy Mezuliánkové a Libuše Peticové, bývalé ctihodné Tissy, 17. 7. 2007 na Doubravce)

(..) Eva:   Mám takový postřeh, takový pocit, že ty jsi šla za mnišku už jako zralá osoba, nešla jsi tam za nějakým dobrodružstvím, nebo, což je dnes módní, dát se ordinovat za mnišku, aby to ostatní obdivovali. Ale tys tam šla s plným vědomím. Věděla jsi, do čeho jdeš? Splnilo ti to tvé očekávání?
Libuše:    Trvalo mi tak půl roku, než jsem k tomu dozrála, že to tedy udělám, že půjdu za mnišku. Ale nebylo to pro mne jednoduché rozhodnutí. Když jde člověk za mnicha nebo mnišku, tak se musí vzdát všeho. Byť je to jen dočasně.  Musíš odevzdat všechno, co máš ráda. Odevzdáš vlasy, oblečení, vzdáš se jména, majetku i svých nejbližších, dětí, rodičů. Nemáš nic. Je to svým způsobem taková malá smrt. Zemřeš jako laik a narodíš se jako mnich nebo mniška někde úplně jinde a musíš se začít učit všechno, co k mnišskému životu patří. Máš holou hlavu, jedny šaty, mísu a nové jméno. To všechno jsem už věděla. No bylo toho dost a bylo to pro mne náročné. Přesto jsem to podstoupila, protože ta touha po svobodě je silná. Tak jsem odjela na Srí Lanku. ... celý text v pdf